Grand Marco- část 4. ?
Zdravím! Po dlouhé době mě svědomí donutilo zase něco napsat. Venku jsou neskutečné vedra a já teď moc nebývám u koní, protože holky nemají čas. Kdyby to bylo na mě, jsem tam každý den a v takový příjemný podvečer jdu aspoň na procházku. Teď tak nějak dostávám tu "letní náladu ", kdy mám prostě jen chuť bloumát po venku, ať s kamarádama, nebo sama mě samota nevadí. Nebo nakupovat, chodit se bavit atd..jednoduše se snažím hodit všechny povinosti, učení a školu za hlavu. A tak nějak mě teď sběratelství začalo jako povinost připadat, protože mě vždycky zamrzelo, když jsem viděla modely nehybně stát na poličce. Aspoň jsme nafotila polo ponyho a po tomhle článku jdu udělat jeho profilek. Něco jsem vyrobila, něco nafotila. Ale do malých prcků se mi upřímně nechce. No, ale měla jsem špatné svědomí z mé nepřítomnosti, tak jsem si řekla, že aspoň něco napíšu. A co jiného, než o koních ? Navíc je to slíbené.
Možná si vzpomínáte na nepěkný osud jednoho mladého hřebce haflinga s prokvetlýma nohama, bujnou hřívou, růžovou tlamou, nezdolným srdcem a divokýma očima. To je Grand. Vlastně mu název dali blbě, takže v papírech stojí Granel Marco, ale on už si navyknul na Grand. Jestli si na něho vzpomenete, tak se Vám vybaví hřebec se smutným osudem, nezkrotný, mazaný a divoký. Ale teď už je všechno jinak. Od začátku, ho všichni podcenovali. Veterinář nevěřil, že takový kůň může někdy něco vyhrát, když je malý. Magda, že ho ani nenaloží do přepravníku. Kovář, že ten kůň už je odepsaný a bude lepší ho vykastrovat. Ale já v něho nikdy věřit nepřestala. A nakonec tenhle zázračný kůň vyhrál výstavu, při prohlídkách se choval vzorně, za tu dobu zkrásněl a to ani nemluvím o jeho charakteru. Pořád to není zrovna koník na mazlení, ale to co Magda dokázala, je skvělé. Za pár měsíců se z vyhublého oškubaného koníka bez hřívy stal krásný hřebec s bujnou kšticí. A to Vám bylo ! Když ho vyváděli, museli ho špinavého táhnout z boxu, podívaná vážně zajímavá. V jednom kuse se vzpínal, hřebčil, kousal a napadal. A teď....
Dřív, když jsem šla s Magdou do výběhu, tak nás napadal. I jeho vlastní majitel se ho bál, vlastně všichni, kromě Magdy. A taky vlastně mě. Nic mě neodradilo se za ním jít podívat. Jsem u koní dost patlal, ale za to u mě kokardy nehrají hlavní roli. Byla jsem tak ráda, když Magda chtěla schválně zkusit, jestli bych mu dokázala vyčistit kopyta. A já to fakt zvládla ( ! ). Nebo, když jsem se po vyjíždce a práci Magdy zeptala, jestli můžu jít vyčistit Granda, ale ona neměla moc čas, tak mi řekla, že můžu jít do výběhu, najít jeho ohlávku, chytit si ho a vyčistit si ho. A sama se tomu smála a odešla. Tak jsem vklouzla do jeho výběhu, pár minut se s Maruškou marně prodírala křovím a kopřivami a když jsem se unaveně posadila, tak jsem ji uviděla. A Grand se choval bezvadně. Kdybyste jen viděli ten obličej, když si Magda kolem spokojeně procházela a pozvedla obočí, když viděla jak ho v klidu čistím.
Magda to s konmi vážně umí a doufám, že jednou budu jako ona. Grand je u ni na správném místě a to díky ní, se tak zlepšil. Přeju mu hodně sil a štěstí, ať už bude kdekoli, ale budu moc ráda, když u toho budu i já, protože ten kůń mě zasáhl. Taky jsem moc ráda, že se nebude kastrovat. Pod sedlem se chová celkem hezky, tak to není zapotřebí.
Omlouvám se za kratší článek a taky moji mizernou aktivitu, jak na mém, nebo Vašich webech. Sama nevím, jak to bude .
Magda s Grandem na výstavě.
Příště na něm možná pojedu já !!! Tak se mějte krásně, loučí se s Váma dumající Betty.
Tak zatím !