Ahoj Betty...tak co, jak jde život ?
Hola, mi amigos !
Už jen pro začátek - styď se Betty ! Dáš si na předsevzetí psát více článku a zapomeneš, že nějaký blog máš ? No, to jsem prostě celá já....ale dost žvanění. O čem, že to chci vlastně psát ? U modelů moc novinek není, nějaké modely odešly, nějaké přišly a některé zase přijdou. Na vysvědčení jsem nakonec vyfasovala 2 dvojky, což snad není taková hrůza, ale moje nejhorší vysvědčení :D A tímto to tak zhruba hasne, nic dalšího co by vás zajímalo už asi nevyhrabu ( nebo si to spíš nepamatuju) tak vám napíši něco málo o životě u koní :)
Tak kde začít, mám více koníků, o kterých chci psát. Občas zajdu za Irčou, pokochám se jejím krásným novým quaterem a skončíme většinou u čaje :-) Doufám, že až bude více přiježděný, začnu u ní zase jezdit. U Magdy pohodička jako vždycky. Když nemá čas, prostě mi napíše a já se postarám o koně a na oplátku spolu vždycky vyjedem někam na vyjíždku. I Grand už se zase o něco zlepšil, kuš ten zanedlouho nenechá žádnou klisnu chladnou. Ale nejvíc času trávím teď u Lenky - Lenny jak jí říkám. Nebo příležitostně "Špeky" :D .
Varování ! Tohle bude možná trochu delší vyprávění !
Začalo to, když jsem projížděla inzeráty a narazila tam na velice povědomou huculku. Párkrát jsem to projížděla, až jsem skutečně poznala, že je to ona. Lenka, kterou jsem vídavala vždycky na vyjížďkách s Magdou, od které jsem znala její jméno. O majitelce jsem nic nevěděla a Lenku mi líčili z vyprávění jako neskutečně šílenou a temperamentní kobču. Stejně jsem napsala. Když jsem měla přijít poprvé, měla jsem srdce v kalhotách a zdruhé strany jsem byla neskutečně natěšená. Představila se mi příjemná paní, která mě zasvětila do celého příběhu. Kvůli těhotenství na ní celou tu dobu vůbec neseděla a díky malému miminku ještě nějakou dobu nebude. Tak potřebovala někoho, kdo by se oni staral a věnoval se jí. Řekla jsem si tedy, že nejdřív se s ní půjdu seznámit a příště, až bude mít paní více času ji vezmu pod sedlo. V ohradě mě přivítala drobná huculka s pupkem až na zem a jen co jsem pohlédla do těch jiskrných očíček, jsem veděla, že to bude zábava. Dala jsem se do čištění. Když přišla řada na kopyta, najednou se vzepjala, a pelášila jak šílená pryč. Pod sedlem...no kapitola sama o sobě. A taky ten strach z vody. No..domluvily jsme se na dny, kdy budu docházet a tak to začalo. Navzájem jsme se oťukávaly a zkoušely. Já, jako jemný začátečník, jsem to měla dost těžké. Ale po pár neúspěších a pádech, kdy se mnou cvalem vrazila do stromu, jsme k sobě více hledaly cestu. ( ona spíš pamlsky) Teď už nohy zvedá na povel, když ji vedu na jizdárnu, nebo pro ni jdu do výběhu, vlastně ani nepotřebuju vodítko, už chodí sama za mnou :-) Ale pořád je spoustu věcí, které musíme doladit, já sama nejsem bůhvijaký jezdec. Ale každá její malá snaha mi vždycky dodá sílu a chuť jít dál, třeba když jsem na procházce pustila vodítko a ona šla stejně sama za monu :3 Sama jsem zvědavá, jak se naše cesta bude dál vyvíjet a jsem moc ráda, že mi paní dovolí za ní chodit. A tím bych pro dnešek končila. Majitelka je pryč, takže teď ji mám skoro celý týden pro sebe a plus naše příbuzenstvo, které přijelo...no jsem dost vysílená, to ještě nepočítám věci, co musím udělat přes prázdniny do školy :D
Na závěr ještě akčnější fotečka Granda ( nerní moje) Tak se mějte a užívejte prázdniny ! :*